Za školou v přírodě až do Španělska
Když se řekne škola v přírodě, většina z nás si vybaví dřevěné chatky v horách, ranní rozcvičku na chladné louce a večerní táborák s písničkami u ohně.
Jenže řeporyjští osmáci se letos rozhodli překvapit – a možná i trochu provokovat… V září totiž sbalili kufry a místo Krkonoš, Šumavy či Jeseníků zamířili rovnou k pobřeží Středozemního moře. To, co začalo jako školní akce, se proměnilo v dobrodružnou expedici plnou radosti, objevování i překonávání sebe sama.
Na několik dní se jejich domovem stalo přímořské městečko Blanes na sluncem zalité Costa Bravě. Dopoledne patřilo výuce – tentokrát však s kulisou palem a šuměním moře. Odpoledne se dovádělo v moři a v podvečer se mladí objevitelé vydávali poznávat malebné okolí.
Vrcholem se pak stala návštěva Barcelony. Monumentální Sagrada Família, která vyrůstá z Gaudího snu, zanechala v dětských očích směs úžasu a respektu. A když stanuli před mohutným stadionem Camp Nou, mnozí měli pocit, že se dotkli samotného srdce fotbalového světa.
Ale ty největší zážitky se neukrývaly v památkách. Přicházely ve chvílích, kdy děti odložily mobily a opustily komfort svých domovů. V kempu je čekalo sdílení stanů, péče o vlastní nádobí, společný úklid i pomoc v kuchyni. Z malých povinností se staly velké lekce – o samostatnosti, spolupráci a ohleduplnosti.
Výsledkem nebyla jen opálená kůže od španělského slunce. Do Prahy se osmáci vraceli unavení, ale s očima plnýma zážitků, s pocitem, že třída není jen seznam jmen v třídnici, ale skutečné společenství.
A právě to je poselství, které si z této školy v přírodě odnášejí – že hranice poznání se neposouvají jen kilometry, ale hlavně odvahou být spolu, učit se jeden od druhého a objevovat svět s otevřenýma očima i srdcem.
Zdeněk Kauer
